První rok na paleo stravě

Na paleo stravě jsem již více než rok a nyní jsem se rozhodla shrnout všechny změny, kterými jsem tento první rok prošla. Možná bude má zkušenost pro někoho inspirací. Nejprve bych ráda uvedla, že jsem v tom od začátku nebyla sama, na paleo stravu jsme přešli společně s přítelem, což nám, troufám si říct oběma, dost usnadnilo situaci. Se samotnou myšlenkou paleo stravy přišel právě přítel. Moc děkuju, lásko. :-*

Úplný začátek
Přiznám se, že úplný začátek nebyl jednoduchý. I když jsme již dříve postupně vyřadili bílou mouku i všechny obiloviny, nikdy mě nenapadlo, že je to navždy, brala jsem to spíše jako cestu ke zhubnutí. Když jsem pak načítala různé texty o stravě a jejím působení na náš organismus (první knihou bylo Jídlo na prvním místě), chutě na pečivo nebo průmyslově zpracovávané potraviny mě rychle přešly. Samozřejmě, že se občas dostavilo „mám já to zapotřebí!?“, v takových chvílích mě ale vždy podržel partner a rychle mě to přešlo.
Když už se s přechodem na paleo stravu srovnal můj mozek, bylo třeba, aby se s ním srovnalo také mé tělo. Nerada bych tím někoho odradila, ale lhát nebudu, ze začátku to nebylo moc příjemné. Několik týdnů mě trápily bolesti břicha a střevní potíže. Nikdy jsem neměla pocit sytosti, po jídle mi bylo těžko a tento pocit přecházel plynule v hlad. Když se pak po několika týdnech stravování srovnalo (nebyly to dva týdny, byl to více než měsíc), začali jsme naše první Whole30 a zažívací problémy tu byly zas, naštěstí odezněly po asi dvou týdnech.
Chápu, že takto to nezní nijak lákavě, ale to byl jen začátek, zbytek už stál za to.

V kuchyni
Jednoznačně největší změnou prošla hned na začátku kuchyně. Zmizely všechny špatné potraviny a nahradila je zásoba paleo potravin. Například dózy na mouky, strouhanku, cukry atd. se nově naplnily ořechy, ořechovými moukami nebo nepraženým kakaem.

Paleo zásoby

V druhé fázi následovalo vybavení kuchyně, před přechodem na paleo stravu jsme vedle pánví a hrnců měli jen trojkombinaci ručního mixéru, food procesoru a šlehače. Nejprve jsme pořídili výkonný mixér, poté šunkovar, ruční mlýnek na maso a pořádného robota. Nedávno naši kuchyni obohatily také spiralizér a vaflovač. Také na kávu jsme se vybavili: mlýnek a frenchpress.
Dále jsem se musela naučit nově vařit, což mě naštěstí dodnes baví. Když teď vidím jakýkoli recept, hned si dovedu představit jeho paleo verzi. Například tam, kde ostatní používají mouku a cukr, já použiji plantainy a datle a přijde mi to úplně normální.

Nakupování
Nakupování se přechodem na paleo stravu vlastně výrazně zjednodušilo. Když jdu do supermarketu, zastavuji se obvykle pouze v oddělení ovoce a zeleniny a pro vejce. Pro maso chodím jedině k řezníkovi, kterého mám naštěstí hned před barákem.
Jediné, co jsem musela vyladit, byl nákup speciálních potravin, které nejsou k dostání v běžných krámech, jako kokosový olej nebo kokosové mléko. Postupně se mi podařilo na mé každodenní trasa Dejvice – Hloubětín najít vše potřebné. Něco objednávám i online, především ořechy a ořechové mouky.

Reakce okolí
Reakce mého okolí by daly rozdělit do třech kategorií:

  • „no to já bych nezvládla se takhle omezovat“ – tito lidé obvykle chápou, že žijeme zdravě, ale sami pro své zdraví příliš udělat nechtějí a jen hledají výmluvy („nedokázala bych žít bez příloh“, „chyběly by mi mléčné výrobky“, „a to jako vůbec nepijete alkohol?“ atd.).
  • rejpalové, kteří se jen posmívají tomu, že dělám něco jinak, a nemají sebemenší snahu o pochopení. Asi nejčastější dotaz je „paleo lidé neměli alkohol?“ Dost rychle mě přešla chuť jim něco vysvětlovat.
  • „kdy už skončíš s tou dietou?“ – k tomu snad ani není co dodat.

Kontrola u lékaře
Po necelém roce na paleu jsem byla na preventivní kontrole u doktorky, kde jsem se svěřila se svými nestandardními stravovacími návyky. Mile mě překvapilo, že mě doktorka pochválila. :-) Udělala mi pár testů a vše bylo v pořádku. Jen vitaminu D mám trochu méně, ale to má prý obecně celá ČR (nedostatek slunce a mořských ryb). Také mám mírně zvýšený cholesterol, což jsem ale měla vždycky a asi tomu moc neprospívá přemíra tučného vepřového, které jsem již omezila. Zároveň mě upozornila, že do budoucna by mohl být problém nedostatek vápníku, i když zatím ho mám v pořádku, snažím se tedy pravidelně zařazovat mák a chia semínka.

Shrnutí
Ačkoli začátky nebyly jednoduché, dnes jsem velmi ráda, že jsem na paleo stravu přešla a rozhodně na tom nehodlám nic měnit.
– co mi paleo strava dala:

  • svobodu ve stravování: dříve jsem hodně řešila co si dát a co si upřít, omezovala jsem sladká jídla a některé druhy masa a upřímně mě to docela frustrovalo. Dnes jím maso téměř bez omezení a sladké si také dopřávám poměrně hodně, jak je vidět i v množství sdílených sladkých receptů.
  • spoustu nových chutí, na které bych dříve pravděpodobně nenarazila. Je paradoxní, že čím více omezený jídelníček máte, tím více nového poznáváte.
  • nový pohled na jídlo a stravování: pochopila jsem, že to, co jíme teď, nás ovlivňuje i do budoucnosti.

– co mi paleo strava vzala:

  • stres: dříve jsem se dost stresovala kvůli své nadváze a že se musím omezovat a také kvůli práci. Dnes se v jídle neomezuji a nadváhu nemám. Co se práce týče, i když jí stále věnuji dost času, přehodnotila jsem si životní priority a pochopila, že stresovat se kvůli ní nemá cenu.
  • přebytečná kila: díky paleo stravě jsem se i bez výraznějšího cvičení dostala na normální váhu. I když bych ráda ještě něco shodila, s nadváhou již nebojuji a to se v jídle příliš neomezuji.
  • čas: co si budeme nalhávat, trochu času to zabere, hlavně ze začátku, než si člověk vše zoptimalizuje. Tím, že nakupujeme především čerstvé potraviny, není možné mít příliš velké zásoby, takže základní potraviny jako maso, vejce, zeleninu a ovoce chodíme nakupovat několikrát týdně. Někdo to také musí všechno uvařit, i když si to spousta lidí myslí, opravdu nejíme maso a vejce syrové. Není to ale nijak dramatické, učím se vařit ve větším množství a jídlo plánovat, takže v obchodě víme, co potřebujeme nakoupit, a nakupování je otázkou minut. Také ušetříme spoustu času jinde, například když jsme chodili na oběd do restaurace, obvykle to zabralo minimálně hodinu, teď jsme naobědvaní za 10-15 minut i s umytím nádobí.
  • nehty: to je to jediné, co mi občas chybí. Dříve jsem hodně dbala o své nehty, dokonce jsem si doma modelovala gelové. Díky neustálému vaření a mytí nádobí jsou však pro mě v tuto chvíli nalakované nebo gelové nehty neudržitelné. Plánujeme však rekonstrukci kuchyně a v nové bychom již chtěli myčku, takže mé krásné nehty se určitě opět vrátí.